Základní charakteristika:
Dálkoměrný kompakt Minolta Hi-matic 7s z roku 1966 byl vylepšením předchozího úspěšného modelu Hi-matic 7 z roku 1963. Fotoaparátu přibyly sáňky pro blesk a vylepšený systém měření expozice tzv. CLC sensor (Contrast Light Compensator). Je osazený dvojicí CdS senzorů a výsledek měření z nich je porovnáván. Napájení původně obstarávala rtuťová 1,35 V baterie PX640. Ty se dnes už nevyrábí. Jako alternativu lze použít 1,5 V alkalickou PX640A. Z důvodu lepší dostupnosti se v našich končinách doporučuje používat 1,5V knoflíkové baterie LR9/PX625A.
Fotoaparát je vybaven objektivem Minolta Rokkor PF 45mm f1.8 ( 6 čoček v 5 skupinách ) s 55mm závitem pro filtry a ůhlem záběru 52°. Objektiv je vybaven automatickou programem řízenou závěrkou SEIKO-LA, která má i možnost plně manuálního nastavení. Zaostřuje se otočným prstencem od 0,9 m do nekonečna. Páčkou na spodní straně objektivu se nastavuje citlivost použitého filmu ASA 25-800 (15-30° DIN). Pomocí dvou prstenců na objektivu lze V manuálním nastavení nastavit časy 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250 a 1/500s a clony f1.8, f2.8, f4, f5,6, f8, f11, f16 a f22.
Na horní straně je umístěna spoušť závěrky se závitem pro dálkovou spoušť. Vpravo vedle ní je páka k převíjení filmu s počítadlem snímků. Uprostřed fotoaparátu jsou sáňky pro externí blesk a nalevo kolečko s výklopnou kličkou pro zpětné navinutí filmu do kazety.
Fotoaparát jsem získal za 250 Kč na Ebayi jako nefunkční, nicméně v dokonalém stavu. Doprava z Japonska pak přišla na stejné peníze. Fotoaparát dorazil v perfektním stavu, opravdu bez jediné chyby na kráse. Po vložení baterie dokonce začal fungovat expozimetr. Jen spuštění závěrky bylo opravdu nefunční.
Po sundání spodního krytu přístroje se ukázalo, že skrývá natahovací mechanismus závěrky. Zdánlivě vše fungovalo: pří převíjení filmu byla pomocí páky (1.) natažena závěrka pomocí posuvného "jezdce" (2.). Teprve po natažení závěrky je uvolněna spoušť a je možné spustit závěrku. Spoušť má dvě polohy. Nejprve po namáčnutí spouště je v objektivu přivřena clona. To je vidět zevnitř fotoaparátu, tam kde je normálně film. Po domáčnutí spouště dojde k uvolnění jezdce a spuštění závěrky. Jezdec se sice uvolnil, ale samotná závěrka neexponovala. Až když jsem jezdce natáhl rukou, pomocí šroubováku, fungovala závěrka správně. Chvíli mi trvalo pochopit proč. Nakonec jsem se však dobral řešení: rukou jezdce natáhnu prostě o kousek dál než páka mechanismu. K obnovení funkčnosti tedy musím zkrátit třmen (3.) pohybující pákou, která závěrku natahuje. Ten se nejspíš používáním "vytahal" natolik, že páka sice dostane jezdec závěrky do zdánlivě správné polohy, ale ke správnému natažení to už nestačí. Po tomhle zjištění už to bylo snadné. K nastavení délky třmenu slouží 2 zalakované šroubky spojující jeho dvě části. Povedlo se! A Minolta už znovu šlape...
Natěšeně jsem vzal s sebou Minoltu na dovču na Lefkádě a ta mne za to pěkně vytrestala. Ukázalo se, že 36 snímkový Kodak Color + 200 si s ní příliš nerozumí a po prvních asi 15 snmcích se začal pěkně zasekávat. Minolta ho na oplátku za to pěkně potrhala. Dokoce natolik, že běžné zpracování ve fotolabu nebylo možné. Naštěstí s vyvoláním pomohl p. Petras za což mu patří obrovské díky!
Nezbylo než hledat chybu v přetáčecím mechanismu, který napohled fungoval zcela bezchybně vždy až do zhruba poloviny filmu. Nakonec se ukázalo, že stačilo povolit příliš utaženou přetáčecí kličku. A tak další film prošel Minoltou již nepoškozen a k vidění je tu druhá ukázková řada snímků.
Zajímavé odkazy:
